Sídliště

Lidé nezůstávali celoročně na jednom místě ale využívali dva typy tábořišť. Tábořiště lze rozdělit na letní (pochodová) – menší tábořiště odkud se podnikaly různě dlouhé lovecké výpravy a zimní (stabilnější), kde se pravděpodobně spojovalo několik loveckých skupin. Umístění sídliště, zvláště v klimaticky nepříznivých podmínkách, bylo pečlivě vybíráno. Polohu v zásadě ovlivňovaly tři faktory: dostatek zvěře a využitelných rostlin, blízkost vody a ochrana před nepřízní počasí. Předmostí splňovalo všechny tyto předpoklady. Krajina  u vyústění Moravské brány byla porostlá rozlehlou keříčkovou tundrou táhnoucí se k jihu a jihozápadu s dostatkem zvěře. V dosahu byla řeka Bečva a sídliště chránil před ostrými severovýchodními větry mocný sprašový hřbet navátý mezi vápencovými skalisky Hradiskem a Skalkou. Další výhodou byl stálý vývěr vody z minerálních zdrojů zajišťující po celý rok napajedlo s nezamrzající hladinu  a strategický přehled po krajině z vrcholu Skalky. To vše vytvořilo ideální podmínky pro založení prvního stabilnějšího sídliště v dějinách. Usedlý život s sebou nesl mnoho dalších projevů, od výrazného rozvoje umění až po rozvoj technologií

Jádrem sídliště byla ohniště a obydlí, umožňující základní funkce: nocleh, vaření, topení a osvětlení pracovního prostoru. Ohniště měla specializovaná určení – jiná sloužila k vaření, jiná k topení. Vnitřní ohniště sloužila hlavně pro vyhřívání stanu a byla obložena kameny kumulujícími teplo na principu akumulačních kamen. V zimním sídlišti se většina dění soustředila kolem vnitřního ohniště uvnitř obydlí. Lovci zde vyráběli kamenné nástroje, zpracovávali kůže a kosti a vařili. Doložena je existence tzv. varných jamek v dosahu ohniště sloužících patrně k přípravě „mamutích polévek“.

Letní sídliště z lehkých konstrukcí měla venku další ohniště, kolem nichž byl soustředěn život společnosti. Sídliště se mohla skládat z několika obydlí s možným samostatným obydlím šamana. Na okraji sídliště se hromadily skládky kostí s převažující složkou mamutích kostí.

Tehdejší obydlí lze s největší pravděpodobností přirovnat k existujícím obydlím přírodních národů – indiáni v Severní Americe, Evenkové na Sibiři, Eskymáci v Kanadě (tepee, evenské jurty). Jedná se o lehké konstrukce ze dřeva či dlouhých zvířecích kostí  potažené kůží (velké mamutí kosti s vylámanými důlky se používaly k ukotvení dřevěných tyčí  a kůlů).